P E T R H O R A

Velmi rád a se zájmem pročítám ve Fauně články týkající se chovu ptáků palearktické oblasti. Jako pracovník Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, který je na faunu této oblasti zaměřen, jsem se rozhodl napsat vám o našich zkušenostech se sýkořicí vousatou (Panurus biarmicus).

Dva páry sýkořice subspecie P.B. RUSSICUS jsme zakoupili od dovozní firmy koncem března 1997. Jednalo se o dospělé ptáky střední kondice s dosti poničeným peřím, hlavně rýdovákem. Jinak byli ptáci čilí a dobře přijímali potravu, a to jak směs zrní, tak sypkou kompletní krmnou směs pro hmyzožravé ptáky, od kterých jsme po trošce při nákupu ptáků dostali. Během tří dnů si sýkořice přivykly na vaječnou míchanici, kterou dostávají spolu se směsí zrnin.

Míchanice zrnin obsahuje: niger, mohár, řepku, travní semeno, lesknici, len, drcený semenec a slunečnici, proso a mák.

Semena preferuje každý pták jiná a polykají je celá - neloupou je. Pouze semínka rostlin v latách zbavují obalů. Na jaře a v létě však o semena nejeví zájem, kromě bezinek, které si občas vezmou.

Vaječná míchanice podávaná sýkořicím obsahuje: piškotová strouhanka, vařená vejce, na jemno nastouhaná mrkev, tvaroh na strouhání, sušené mléko, Pangamin a Plastin.

Nepravidelně: strouhané vařené hovězí maso, gamarus, strouhaná červená řepa, celer, petržel, drcené sušené kopřivy, nabobtnalý niger či řepka.

Omezeně jako pochoutku dostávají svlečené bílé moučné červy. Ve zvláštní misce dostávají grit v tomto složení: rozdrcené převařené vaječné skořápky smíchané s čistým prosetým jemným pískem, dřevěným uhlím, solí, fenyklem, anýzem, Konvitem a drcenou sépiovou kostí. Na misce s tímto gritem jsou ptáci vidět poměrně často.

Vitamíny dostávají v podobně Belavetu a Roboranu v malých dávkách denně do vaječné míchanice. Jednou měsíčně pak Supervit - D do vody dle návodu.

Po dobu karantény byli ptáci chováni v kleci 240 x 70 x 80 cm pohromadě bez jakýchkoliv nesvárů.

Již během týdne se ptáci spárovali a od té doby samci následovali samice při každém pohybu za neustálého hlasového kontaktu. Při odpočinku byli často přitisknuti všichni čtyři ptáci těsně na sebe. Po uplynutí karantény byly oba páry společně umístěny do venkovní voliéry 4 x 4 m. Voliéra byla celá zastřešená a ze dvou stran krytá zdí. Vybavená byla suchým rákosem, ostřicovými stolicemi, trsy trav a puškvorce, což zabíralo asi čtvrtinu podlahy.

Páry si zabraly revíry ve voliéře v poměru pár A - 2/3, pár B zbytek. Avšak k odpočinku a nakrmení přistupovali všichni ptáci společně a k rozbrojům nedocházelo. Páry byly označeny barevnými kroužky. Po 14 dnech začal pár A se stavbou hnízda, oba samci prozpěvovali a předváděli samičce svůj tok, při kterém se sameček nahrbí, rozprostře rýdovací pera a zužuje zorničky. To vše je spojeno s pohupováním a poskakováním okolo samičky. Pár si vybral k umístění hnízda akátový vytržený kmen i s kořeny o síle cca 10 cm, otočený kořeny nahoru, opřený o zeď a zamaskovaný rákosím. Hnízdo se nacházelo asi 1 m od čelní strany voliéry ve výšce 60 cm. Na stavbu hnízda ptáci použili širokolisté druhy trav, světlé peří a v obrovském množství světlé psí chlupy. Několikrát jsem pozoroval samce, jak si nabral tak velký chuchvalec (ten odpovídal velikosti jeho těla), s kterým pak poskakoval po zemi až ke kořenu s hnízdem. Jakmile bylo hnízdo hotové, což trvalo čtyři dny a já očekával první vajíčko, došlo k neočekávanému zvratu. Samci B, který se vždy zajímal i o samici A, se podařilo přelákat ji do svého teritoria,ve kterém ovšem neměl postavené hnízdo. Tak nabídl samičce důlek v trávě u paty trsu ostřice, do kterého samička druhý den snesla vajíčko. Následující den se však samička vrátila do svého původního hnízda k původnímu samci, kde snesla druhé vajíčko. Přidal jsem jí do hnízda první vejce ze země, a pár B odchytil a umístil zvlášť. Samička nanesla celkem pět vajíček, na která však nezasedla. Ptáci náhle úplně ztratili zájem o hnízdění. Asi za dva měsíce byli přemístěni do společné prostorné voliéry se směsí našich ptáků. Zde pobyli celý zbytek sezóny až do začátku prosince, kdy jsem je umístil na zimu do místnosti o teplotě okolo 10 st. C. Do místnosti nebyly sýkořice přemístěny kvůli zimě (dobře snášejí i značné mínusové teploty), ale z důvodu zvýšeného tlaku predátorů v zimě na voliéry.

Na další chovnou sezónu jsem se připravoval již koncem roku, kdy jsem nařezal ještě nepolámaný rákos od sněhu, svázal jej do svazků, které jsem naskládal podél bočních stěn voliéry 2 x 6 x 2,5 m (dxhxv) a doplnil bezovými a vrbovými větvemi přibitými ke stěně mezi rákosí.

V prostoru mezi rákosím byla vysazena ostřice a orobinec, samovolně bujně rostly ve voliéře kopřivy a ostružiny, které byly ponechány bez úpravy. Tato kombinace rostlin vytvořila krásný zarostlý biotop, který však ocenil jen málokdo.

Mezi ty, komu vybavení voliéry vyhovovalo, byly naštěstí sýkořice - pár A (samička B během zimování uhynula) - které byly spolu s párem zvonohlíků zahradních 30.3. 1998 umístěni do připravené voliéry. Bylo zážitkem pozorovat párek sýkořic, jak prolézají rákosí od země až po laty v 2m výšce a pomocí roznožek přelézají ze stvolu na stvol za stálého hlasového kontaktu. První dny ve venkovní voliéře odpočívaly každou hodinu asi 10 min. k sobě přimknuté, probírajíce si navzájem peří v podložce na hnízdo pro zvonohlíky. Během týdne si sýkořice v rákosí asi 190 cm vysoko postavily lehkou podložku, kterou potom během dne využívaly pro odpočinek. V této době byli ptáci ve skvělé kondici a jejich zbarvení a projevy toku bych přál vidět každému, kdo se se sýkořicemi neměl možnost setkat. Přesto ptáci se stavbou hlavního hnízda otáleli, a první páření jsem pozoroval až 7.5. 1998, kdy stále ještě měli pouze podložku na spaní. Až 20.5. se pustili do stavby hlavního hnízda s obrovským nasazením, kdy oba ptáci trhali pruhy z rákosových listů přímo z rostlin a stavěli ho na původní „spací podložce“. Samička preferovala užší a drobnější proužky listů, zato sameček připomínal samce vdovky, když letěl k hnízdu s až 35 cm dlouhým a 4 cm širokým kusem rákosového listu, což bylo na hranici jeho sil. Výstelka byla z otrhaných částí lat. Mnou připravené jemné suché traviny, nastříhané laty rákosu, peří ani psí chlupy vůbec nepoužili. Hnízdo bylo ze 100 % postaveno z rákosu. Je to zajímavé srovnání s „vrabčím hnízdem“ (rok 1997) plným peří a chlupů. Dne 24.5. snesla samička první vajíčko, na kterém se později oba ptáci střídali v sezení. Pevně ptáci zasedli až na třetí vejce. Dne 27.5. jsem nalezl na krmítku jedno vajíčko rozbité a hnízdo prázdné. Již druhý den začali stavět hnízdo 10 cm od původního a již 2.6. seděl samec na dvou vajíčkách. Dne 10.6. jsem prováděl kontrolu hnízda po opuštění hnízda za účelem koupání. Bylo zde pět vajíček, čtyři oplozená a jedno čisté. V tuto dobu jsem začal podávat smýkaný hmyz, drobné cvrčky, komáří a pakomáří larvy, nítěnky, bílé svlečené moučné červy a kukly lučních mravenců. Ptáci dále dostávali vaječnou míchanici obohacenou ještě o mleté psí a kočičí granule. Dne 15.6. byla v hnízdě tři mláďata a dvě vajíčka. Rodiče byli pozorováni při krmení. Iniciativnější při krmení byl samec, samice spíše mláďata zahřívala. Sameček krmil hlavně tím, co nalezl ve voliéře nalétaného a nalezeného.

Byli to hlavně velcí pakomáři a různí pavouci, kteří zarostlou voliéru vyhledávali. Z mnou nabízených věcí krmili hlavně průhlednými larvami lučních mravenců, průhlednými komářími larvami (koretry), méně pak patentkami a nítěnkami. O vaječnou míchanici jevili zájem jen minimální. Dne 16.6. jsem poprvé spatřil nádherně zbarvený jícen čtyř mláďat. Poslední mládě bylo slabé a na první pohled bylo zřejmé, že mnoho nadějí na přežití nemá. Vzhledem k naprosté krotkosti rodičovského páru jsem měl možnost pozorovat krmení mladých ze vzdálenosti 1 m a měl jsem tak stále přehled, co se v hnízdě děje. Z 80 % byla mláďata krmena samcem, od kterého se v tu dobu nechávala krmit i samička. Dne 17.6. nejmenší mládě uhynulo, ostatní tři mláďata rostla před očima. Dne 19.6. bylo v hnízdě pouze jedno mládě (ostatní zmizela). Dne 22.6. bylo mládě již pěkné, koukalo a začínalo se mu otvírat peří. Mládě prvně opustilo hnízdo 27.6., tj. 12. den. Vylezlo po rákosí a ihned obratně šplhalo po stvolech. Mládě mělo oproti rodičům třetinový ocásek, který však rychle dorůstal. Záda mělo na rozdíl od samičky černá, jinak bylo zbarvení shodné. Rodiče mládě krmili až do 7.7., tj. 23 dní od vylíhnutí.

Třetí hnízdění začalo ještě v době krmení mláděte z druhého hnízda. Páření pozorováno nebylo a 1.7. se v opraveném a znovu vystlaném hnízdě objevilo první vajíčko.

Dne 5.7. byla v hnízdě tři vajíčka, jako vždy bílá s cihlovými skvrnkami. Dne 10.7. pracovala v blízkosti voliéry těžká technika (bělorus), což znamenlo opuštění snůšky. Druhý den jsem nalezl vejce vyhozená na zemi, ve všech byla mláďata. Ptáci začali hnízdo znovu přistavovat a 13.7. se v hnízdě objevilo první vejce. Celkem v tomto čtvrtém hnízdění samička snesla čtyři vajíčka, z kterých se vylíhla tři mláďata, jedno vejce bylo čisté.

Pátý den od vylíhnutí opět zůstalo v hnízdě jedno mládě, které bylo mnohem silnější a celkově vitálnější než ostatní mláďata. Na krmení mláděte měla velký podíl mladá samička z druhého hnízdění, která byla v této době již plnohodnotným, zdravým a silným ptákem.

Dalo by se říci, že mládě - sourozence odchovala ona se svým otcem. Chovná samička se podílela na krmení minimálně. Dne 8.8. mládě opustilo hnízdo a tím pro chovnou samičku skončila veškeré péče o něj. Mládě dále krmil jen samec s mladou samičkou - sestrou. Do hnízda se již mláďata nevracela. Dospělé sýkořice i s mladými často využívaly ke společnému odpočinku hnízdní košík pro zvonohlíky zavěšený 10 cm od stropu na větvičce túje. Pohled na rodinku byl odměnou za neustálé zkoušení, co by starým sýkořicím vyhovovalo za krmení pro svá mláďata. Faktem zůstává, že velkým dílem k odchovu přispěla zarostlá voliéra, která skýtá možnost přirozeného lovu hmyzu. Úspěšný odchov byl zanedlouho po vylétnutí mláděte ze čtvrtého hnízdění ukončen ztrátou obou mláďat, které jsem jednoho rána marně ve voliéře hledal, nezbylo po nich ani peříčko. Patrně si je odnesla lasička kolčava, která se podhrabala nebo spíše využila myší díry a vnikla do voliéry.

Letošní jaro byl chovný pár umístěn do stejné voliéry 31.3. 1999. Spolu s ním byl ve voliéře ještě samec slavíka obecného (bez jakýchkoliv problémů po celou chovnou sezónu).

Opět si sýkořice jako první postavily podložku z rákosu, jakési holubí hnízdo, které používaly na spaní.

K vlastní stavbě hnízda došlo počátkem května a již 4.5. bylo v hnízdě nalezeno první vejce.

Dne 7.5. byla snůška ukončena počtem čtyř vajec. Při kontrole hnízda 12.5. byla v hnízdě pouze dvě vejce, zbylá vejce zmizela.

Z těchto vajec se 18.5. vylíhla dvě mláďata, která byla krmena oběma rodiči. Při další kontrole hnízda (24.5.) nebylo v hnízdě nalezeno ani jedno mládě. Později jsem nalezl jedno mrtvé, vyhládlé mládě na zemi. (22.5. byl celodenní déšť).

Druhé hnízdění započalo 28.5., kdy samička snesla první vejce do hnízda vzdáleného 15 cm od původního. Snůšku tvořila čtyři vejce. Dne 8.6. se vylíhla čtyři mláďata, při krmení byl aktivnější sameček již od prvního dne. Čtvrého dne od vylíhnutí jsem nalezl nejslabší mládě vyhozené na zemi.

Dne 21.6. byla v hnízdě tři úplně opeřená mláďata, 22.6. mláďata vyletěla.

Od stáří sedmi dní mláďata krmil pouze sameček, 26.6. jsem pozoroval mláďata jak zoufale žebrají od samičky potravu, samečka jsem nalezl mrtvého na zemi. Na těle jsem nenašel žádné známky zranění ani nemoci. Samičku a mláďata jsem přemístil do klece, kde měla mláďata větší šanci si sama nalézt potravu (míchanici s smýkaný hmyz), kterou také během několika málo minut našla a hltavě se nasytila. Odchov byl zachráněn.

Na přelomu srpna a září mláďata přepeřila. Šlo o jednoho samce a dvě samičky. Sameček byl rozpoznatelný již dříve podle živějších barev a žluto-oranžového zobáku, na rozdíl od samiček, které měly zobáky žlutohnědé. Krmení a péče byla shodná s loňskou sezónou.

Dnes, tj. koncem listopadu, je již mladý sameček v páru se svou samičku - matkou, a mladé sestry zůstaly samy, jelikož se nám nepodařilo pro ně sehnat protějšky.

Tímto bych chtěl požádat všechny chovatele sýkořic vousatých, kteří mají zájem o spolupráci, a kteří by se chtěli podělit o své zkušenosti, (věřím, že mohou býti i zcela odlišné od našich), aby mě kontaktovali na adrese:

Petr Hora, Podkrušnohorský zoopark, Přemyslova 259, 430 01 Chomutov. Vznikne tak doplňování lichých kusů, výměna mláďat a zkušeností k uchování těchto krásných ptáků i pro další zájemce.